LET HELIKOPTÉROU NAD NY

 Před čtyřmi lety jsem si vytvořil takový seznam zážitků, které bych chtěl absolvovat. Jedním z hlavních bodů byl vyhlídkový let helikoptérou. Aby to nebylo jednoduché, tak nějakou větší (ne žádnou skořápkou pro dva). Když se jednou za čas objevil vyhlídkový let někde v okolí, bylo to vždy na velké akci, kde o něj byl obrovský zájem. Stání nekonečné fronty mě vždy odradilo. Úplně nejblíž splnění mého snu jsem byl při návštěvě západního pobřeží USA. U přehrady Hoover Dam, která zásobuje energií celé Las Vegas, jsme objevili vyhlídkové lety s helikoptérou, která jakoby vypadla z mých představ. Fronta žádná a letová trasa z billboardu zaručovala nezapomenutelné dobrodružství. Idylka skončila v okamžiku, kdy jsme vytahovali peníze z peněženky! Ptáte se, co se stalo? Z vysílačky na stole přišlo hlášení, že vítr už je příliš silný na to, aby helikoptéra mohla letět bezpečně. "Nedá se nic dělat, budete muset přijít zítra", řekl zaměstnanec malého letiště. Jenže my jsme druhý den ráno odjížděli a nebyla šance se tam vrátit. Takže jsme jen zdvořile poděkovali a rozloučili se. Další reálná šance přišla až dva roky poté. Znovu to bylo v Americe. Tentokrát na druhé straně – v New Yorku. 

Vydali jsme se do South Ferry, který jsme si už v ČR vytipovali jako sídlo vyhlídkových letů (kdo hrál GTA IV, tak Helitour úplně přesná kopie). Bohužel jsme nedělali rezervaci předem, protože jsme chtěli mít jistotu dobrého počasí. Přesné místo "heliportu" jsme věděli jen tak matně. Po příchodu k pobřeží jsme ale narazili na "nahaněče" – chlapíka, který nabízel vyhlídkové lety kolemjdoucím na ulici. Když viděl náš zájem, neváhal nás osobně až na místo doprovodit.

Krásná malá budova s recepcí, kde jsme se však dozvěděli už ne tak krásnou zprávu. Pro let vrtulníku je potřeba minimálně pět lidí a my jsme pouze čtyři. Navíc bylo půl šesté a létalo se jen do šesti. Nabídnuli nám variantu, přijít druhý den (ano, tohle už tu jednou bylo J). Tuto variantu jsme však odmítnuli a řekli, že zkusíme počkat, jestli ještě někdo nepřijde. V té samé budově sídlí ještě druhá společnost provozující lety vrtulníkem. Už však zavírali a vůbec neměli zájem o další kšeft, což nás osobně dost zklamalo. Asi už měli ten den vyděláno. Vrátili jsme se tedy zpět do čekací místnosti a alespoň chvíli sledovali v televizi zápas právě probíhajícího MS ve fotbale. Minuty plynuly a šestá hodina se kvapem blížila.

Už to začínalo být ztracené. Najednou však vstoupil do dveří dědeček s malým vnoučkem, že by chtěli letět vrtulníkem a rázem nás bylo šest. Bylo to velké štěstí a s odstupem času musím říct, že jsme si je doslova vymodlili. Následovala platba cca 150 USD na osobu, krátká instruktáž jak se obléká záchranná vesta, jak se chovat venku po cestě k vrtulníku a na co si dát pozor. Pak jsme nahlásili každý svou váhu a jeden ze zaměstnanců si vše poznamenal na malý papírek. Pak jsme vytvořili předem nacvičenou řadu a následovali ho ven k nastartované helikoptéře. Otevřel přední dveře a zavolal mě, ať nastoupím. Vzpomněl jsem si na fotku, která byla u vstupu do haly. Nějaký klouček šťastně mával do objektivu z předního sedadla helikoptéry. Sotva jsem dosedl, zaměstnanec tasil foťák. CVAK! "Tak povinné focení mám za sebou a teď abych uvolnil místo pro další", pomyslel jsem si. V tom ale slyším pilota vedle mě, jak mi říká, abych si zapnul bezpečnostní pás. Že by jako ta fotka byla autentičtější? Tak jsem si ho zapnul. Místo focení však zaměstnanec vyrazil směrem ke mně a zavřel mi dveře. No ještě dodělat mráčky a tu fotku si asi koupím. Jenže žádné focení už nebylo. Ukázal "ok" a šel usadit kluky dozadu. Během chvíle se helikoptéra začala zvedat. Nejen, že se mi plnil sen, ale ještě k tomu jsem seděl vepředu vedle pilota a měl všechno doslova z první ruky. Helikoptéry nesmí nad město. Létají pouze nad řekou, ale to vůbec nevadí. Ba naopak. Řekl bych, že je to dokonce výhoda. Proletěli jsme kolem Sochy Svobody a vydali se směrem k Manhattanu.

Pilot byl naprostý pohodář. Jen tak ladně tahal za řídící páky a přitom vyprávěl, kolem čeho právě prolétáme a občas přidal i něco málo z historie. Bylo vidět, že ho jeho práce opravdu baví. Helikoptéra letí plynule a je to příjemný relax. Po celou dobu můžete shora sledovat desítky nejrůznějších lodí a plavidel brázdících East River. Můžete bez problému fotit i natáčet a je jedno, kde sedíte, protože letíte stejnou trasu tam i zpět, takže vidíte obě strany vyhlídky. Celý let trvá 15minut, ale za sebe mohu říct, že jsem celou dobu měl pusu dokořán. Zlatý hřeb je průlet kolem již zmíněného Manhattanu. Respektive kolem jeho chlouby- mrakodrapu (One World Trade Center), který je postavený místo dvojčat. Z helikoptéry získáte úplně jiný rozměr pohledu. Teprve v něm vynikne to, jak je budova obrovská.  Ze země to tak znát není.

Poslední věc, na kterou jsem byl zvědavý, bylo přistání. S letadlem pilot "práskne" o runway a rána je tím větší, čím menší je letadlo. Jak to ale bude u helikoptéry? Začali jsme klesat k heliportu. Po přiblížení se, jsem si na zemi všiml dvou čar, vydřených od lyžin (podle pravopisu prý správně ližin). Přesně do těchto čar se pilot trefil a přistál doslova jak do bavlnky. Čekal jsem jemné cuknutí, ale nedočkal se. Opravdu parádní zážitek, který bych doporučil všema deseti.

P.S. Z těch 15ti minut letu helikoptérou budu žít dalších 15let J