Při tripu s přáteli do New Yorku jsem měl asi největší očekávání od zdolávání mrakodrapů. Výšky patří mezi mé slabší stránky, tak jsem byl zvědavý, jaké to je, dívat se z budov, atakujících 400metrů. Zajímal mě pohled jak z ulice nahoru, tak shora budovy dolů. Zkuste si to schválně představit. Jestli jste nikdy na žádném mrakodrapu nebyli, tak to jde asi dost těžko, že? Mě osobně při těchto představách napadl žižkovský vysílač, který se tyčí v Praze. V kontrastu s okolními "stavbičkami" působí neskutečně obrovsky. Pohled na takové výškové dominanty mě vždy fascinoval. Jenže žižkovský vysílač má 216metrů, což je v podstatě poloviční porce toho, co nás čekalo.
Vstříc mrakodrapu jsme se vydali třetí den, kdy naším cílem byl hned ten nejznámější- Empire State Building. Měli jsme vše detailně naplánované, takže hned ráno do obchodu na předměstí (tam je cena zhruba třikrát nižší, než v centru) nakoupit pitný režim, bez kterého by to v letních měsících prostě nešlo a vyrazit. Chtěli jsme se nahoru dostat co nejdříve.
Zpět k Empire State Building. Z ulice jsme vstoupili dovnitř do budovy, kde nás přivítala dlouhá vstupní hala s recepcí. Prošli jsme kolem ní a vydali se do další místnosti, ve které nás (ne)překvapila klikatá cesta mezi kužely s provazy, na jejímž konci nás čekala prohlídka a průchod bezpečnostními rámy. Věděli jsme, že kontroly jsou opravdu důkladné. Nikdo z nás si však bohužel dopředu neuvědomil, že nahoru nás s pitím nepustí. Ale přijít o pitný režim, který jsme si tak důmyslně připravili? Padl dobrý nápad- vše schovat za jeden ze sloupů hned na kraji místnosti a po sestupu zpět dolů si vše zase z úkrytu vyzvednout. Pořádně jsme se rozhlédli, jestli nikdo nekouká a začali vybalovat pití z batohu. Společně s dalšími kontrolními pohledy kolem sebe jsme ho postupně všechno dali za sloup. Hotovo! Plán byl úžasný.
Odcházíme od skrýše a posledním letmým pohledem s hrůzou objevujeme kameru, kterou máme celou dobu těsně nad hlavou. V Americe někam cpát různě velké nádoby s tekutinou a tvářit se u toho hrozně nenápadně? Zřejmě si pro nás někdo dojde dřív, než se dostaneme na konec fronty. Zastavili jsme se a odevzdaně čekali. Stáli jsme tam minutu, dvě, tři... Nikdo však nešel. Podívali jsme se na sebe a rozhodli se pokračovat směrem ke kontrole u bezpečnostních rámů. Tam jsme však zjistili něco, co nikdo z nás nečekal.
Nahoru se dostáváme těsně před polednem. První, co vidíme, je vysoká mříž, která lemuje celý ochoz vyhlídky. Bohužel se jedná o opatření proti sebevrahům, mezi kterými byl Empire velmi oblíbeným místem. Mříž ve výhledu nijak nebrání, jen nevypadá úplně ideálně na fotkách z ochozu. Výhled je úplně jiný než z Top of the Rocku (k tomu se dostanu v některém z dalších článků). Z Empire State Building vidíte nejen více z rušných ulic pod Vámi, ale také krásný pohled na Manhattan s One World Trade Center (nový mrakodrap místo dvojčat). V popředí je ve stejném směru vidět také Flatiron Building (takzvaná žehlička) – jeden z prvních mrakodrapů. K druhému svému očekávání musím říct, že výhled je dokonalý. Vůbec jsem necítil strach z výšek, který se u mě normálně dostavuje od čtvrtého patra výše. Opět je to zapříčiněno mnoha výškovými budovami okolo. Jejich střechy pod Vámi opticky vytvoří jakoby imaginární zem, která není tak hluboko. Pokud se však zaměříte na pohled až dolů na ulici, tak to už je masakr.
Pobavilo mě, když jsem při cestě kolem ochozu slyšel: "vyfoť mě ještě z týhle strany, ať mi na facebooku věří, že jsem tady byla. Počkej, tak ještě jednou, já jsem se zapomněla smát". Kde všude člověk na ty krajany nenarazí? J
P.S. Jediné, co jsem na Empire State Building nedokázal, bylo prostrčit foťák mezi mříže, abych si vyfotil ulici pod sebou. Představa, že mi vypadne, byla silnější, než stisk, kterým jsem foťák držel. J